Neveřejné veřejné projednání

20. 7. 2011

Jihomoravský kraj před časem požadoval, aby se občanům omezil přístup k informacím. Tato snaha sice prozatím nevyšla, ale jihomoravští úředníci přesto v praxi upírají občanům právo dozvědět se podstatné věci o jejich kraji. Proto se před časem rozhořel spor o nahrávku veřejného projednání návrhu Zásad územního rozvoje (ZÚR). Občané na ni nemají podle názoru kraje právo – jen ať vše zůstane utajeno. Bohužel takový postup posvětilo i Ministerstvo pro místní rozvoj.

Proč je problém získat jedno CD? Kraj se ohání ochranou soukromí. Už to je ale diskutabilní. Všichni, kdo se aktivně účastní veřejného projednání ZÚR (ale také každého jiného), musí přece předem počítat s tím, že jejich vystoupení se stane součástí veřejné debaty, a u zástupců veřejnosti to platí dvojnásob. Navíc během veřejného projednání nedošlo ke zveřejnění žádných údajů typu rodných čísel, adres nebo majetkových poměrů, ale jen a pouze jména a příjmení toho, kdo se rozhodl říci své odpovědným úředníkům.

Pokud se přidržíme striktní ochrany soukromí, je možné soukromí respektovat a současně informaci poskytnout. Ministerstvo vnitra totiž jasně řeklo, že úřady mají povinnost audionahrávky poskytovat /1/ s tím, že je zapotřebí „vypípat“ případné osobní údaje. Proti jihomoravským a ministerským úředníkům je však každý rozumný argument marný. Máme si počkat na přepis audionahrávky. Takový přepis ale nemusí být doslovný a je možné, že některé sporné pasáže jednoduše zmizí nebo nebudou přepsány tak, jak zazněly. Máme ale ponaučení pro příště – vše důležité, o čem s úředníky Jihomoravského kraje jednáte, si raději nahrávejte na svůj diktafon.


Poznámky:
/1/ Viz Metodické doporučení MV k činnosti územních samosprávných celků, kde se uvádí, že zvukový záznam pořízený městem ze zasedání zastupitelstva je informace ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, která se vztahuje k působnosti povinného subjektu (obce), tedy by měl být poskytnut, ale je třeba dbát na ochranu chráněných údajů. To v praxi znamená chráněné údaje „vypípat“. Nebude-li toto technicky možné, pak lze uvažovat o odmítnutí celého zvukového záznamu jako celku výše uvedeného důvodu. Podobná pravidla se samozřejmě vztahují také na kraje.