Ovzduší

Znečištění ovzduší

Z aktuální Zprávy o stavu životního prostředí (za rok 2006) vyplývá, že znečištění ovzduší se v České republice nadále zhoršuje. Jedním z nejvíce zasažených měst je Praha, kde hlavním zdrojem znečišťování ovzduší je automobilová doprava. Znečištění ovzduší způsobené dopravou má významný vliv na zdraví. Městské ovzduší ovlivněné výfukovými plyny má na lidské zdraví podobné účinky jako cigaretový kouř. Výfukové plyny motorových vozidel jsou směsí chemických látek, jejíchž složení závisí na druhu paliva, typu a stavu motoru a případném užití zařízení na snížení emisí (filtrů u aut na naftu nebo katalyzátorů u aut na benzín). Citlivějšími skupinami lidí vůči negativním účinkům výfukových plynů jsou zejména děti a staří lidé, stejně tak jako osoby s dýchacími nebo srdečními chorobami. Malé prachové částice (někdy nazývané též jako polétavý prach) jsou jedněmi z nejvíce zdraví nebezpečných emisí – ve velkých městech způsobují více úmrtí, než dopravní nehody. Jsou extrémně nebezpečné proto, že kvůli své nepatrné velikosti mohou pronikat do nejmenších cév v plicích a usazovat se v nich. Částice polétavého prachu jsou tvořeny směsí různých druhů látek včetně sazí, síranů, kovů a solí.

Integrované programy snižování emisí

Integrované programy snižování emisí mají řadu společných znaků s akčními plány (základ v právu ES, charakter koncepčních dokumentů, zapojení veřejnosti a zejména nutný vztah k územním plánům). Společným jmenovatelem jsou i konkrétní opatření, která zároveň snižují hluk i emise. Bohužel, dosud nejsou tyto nástroje navzájem koordinované. Výsledky integrovaných programů snižování emisí a celková imisní situace se ale nepromítají do procesu územního plánování, výsledkem je pak kumulace škodlivých záměrů v určitých lokalitách a nadlimitní hodnoty imisí. Právní nezávaznost obou nástrojů má zcela zásadní vliv na jejich efektivitu i nazírání ze strany pořizovatelů a další orgánů veřejné správy.

Koncepční dokumenty v oblasti ochrany ovzduší (programy snižování emisí) jsou v současné době zcela neefektivními nástroji pro snižování imisního zatížení. Účast veřejnosti při přijímání těchto dokumentů je nulová.

Výsledky integrovaných programů snižování emisí a celková imisní situace se nepromítá do procesu územního plánování, výsledkem je pak kumulace škodlivých záměrů v určitých lokalitách a nadlimitní hodnoty imisí. Stejný osud lze očekávat i u akčních plánů snižování hlukové zátěže.

Integrované plány jsou koncepční dokumenty, které jako takové nejsou závazné. Proto se konkrétní obsah těchto nástrojů musí projevit v závazné koncovce, kterou je logicky proces a výsledky územního plánování. Integrované plány se musí stát relevantními podklady pro zásady územního rozvoje a následně územní plány obcí.